Podzámecká zahrada vznikla na počátku 16. století a v průběhu času se měnila její rozloha, její účel i vzhled. Přírodní park anglického typu má rozlohu 64 hektarů. Původně zelinářská a ovocnářská zahrada se postupně proměnila v park se dvěma stovkami vzácných stromů z nejrůznějších koutů světa, se sítí vodních kanálů a rybníků, s originálními stavbami, zookoutkem i volně chovanými zvířaty, jako jsou pávi, labutě či kachny a slepice. S vnitřním prostorem Arcibiskupského zámku je propojena salou terrenou. Krása zahrady a romantické prostředí láká k procházkám místní i turisty, k atraktivnosti procházek Podzámeckou zahradou přispívá také možnost občerstvení a posezení v příjemných zákoutích. Zahrada je volně přístupná po celý rok.

Arcibiskupský zámek upoutá zdálky i zblízka majestátní zámeckou věží, která je jednou z nejvýraznějších dominant města. Věž je možné navštívit v rámci prohlídky zámku, ale také samostatně. Vysoká je 84 metrů a vyhlídkový ochoz, z něhož je nádherný pohled shora na město i okolí, je ve výšce 40 metrů. Rozhodně stojí za to vystoupat 206 schodů a klidně si je přepočítejte…

Květná zahrada byla a je i dnes místem, kam se lidé chodí kochat krásou. Její vznik je spjatý s osobností biskupa Karla II. z Lichtensteinu-Castelcorna, který měl o její podobě jasnou představu vycházející z osvědčených modelů francouzských, italských, holandských a německých odloučených zahrad. Návštěvníci zahrady zaznamenají inspiraci jejích stavitelů především v zahradách Versailles. Atmosféru do posledního detailu promyšleného geometricky uspořádaného prostoru dotváří centrální pavilon zahrady (rotunda s Foucaltovým kyvadlem), kolonáda, kašny, labyrinty tvořené zelení, skleníky i Jahodové kopečky. Součástí Květné zahrady jsou i okrasné či hospodářské prostory, kterými jsou Pomerančová a Holandská zahrada, bažantnice, Králičí kopeček nebo ptáčnice. Zahrada byla otevřena po poslední rozsáhlé rekonstrukci v září 2014 a jejím správcem je Národní památkový ústav.

Původní stavba v místě dnešního zámku vyrostla v 15. století a prošla různými přestavbami a dostavbami. Současnou podobu získalo letní sídlo olomouckých biskupů a arcibiskupů ve 2. polovině 17. století díky biskupovi Karlovi II. z Lichtensteinu-Castelcorna. Autory současné podoby zámku jsou architekti Filibert Luchese a Giovanni Pietro Tencalla, na mnoha technických řešeních se podílel také sám biskup Karel. Barokní téměř čtvercová stavba zřejmě obsáhla i původní gotický a renesanční objekt. Místnosti v přízemí a sklepích tvořily hospodářské zázemí (kromě saly terreny), první a druhé patro zabírají reprezentační sály a prostory pod střechou sloužily k ubytování personálu. V polovině 18. století vyhořelo první a druhé patro zámku. Následná oprava trvala 20 let a prostory získaly pozdně barokní až rokokovou podobu. Dnes je Arcibiskupský zámek lákavý pro turisty především díky zámecké galerii (mimo jiné s Tizianovým obrazem Apollo a Marsyas), věži s 206 schody a vyhlídkou do širokého okolí, originální sale terreně a reprezentačním sálům, které rádi využívají čeští i zahraniční filmaři.